FILMOVÁ PREMIÉRA IDIOTA VE STAVOVSKÉM DIVADLE

Fjodor Michajlovič Dostojevskij:IDIOT

Lidská dobrota a čistota ve zkaženém světě nikdy nevyjde z módy. To dokazuje více než sto padesát let starý příběh Idiota F. M. Dostojevského, který stále láká k novým zpracováním a svou nadčasovostí dokáže zasáhnout i současné diváky. Režisérka Daniela Špinar si ve své inscenaci důvtipně hraje s pestrými divadelními kulisami, herce nechává procházet budovou Stavovského divadla, a přitom využívá možnosti, které jí přináší filmová kamera, kdy zblízka a intimně nahlíží na herce i interiéry divadla. Vzniká tak nebývalá fúze divadla a filmu z produkce Národního divadla. Nastasja Filippovna nedokáže milovat, ale vy tomuto filmu propadnete.

Filmová premiéra 3. března 2022 ve Stavovském divadle

Od 17. března 2022 v kinech Aerofilms

Fjodor Michajlovič Dostojevskij: IDIOT

Překlad: Libor Dvořák

Scénář a režie: Daniela Špinar

Dramaturgie: Ilona Smejkalová

Scéna: Henrich Boráros

Kostýmy: Linda Boráros

Hudba: Jakub Kudláč

Světelný design: Karel Šimek

Kamera: Jakub Jelen

Zvuk: Matěj Matuška

Střih: Ondřej Nuslauer

Nastasja: Tereza Vilišová

Myškin: Patrik Děrgel,j. h.

Rogožin: Igor Orozovič

Gaňa: Petr Vančura

Jepančin: David Prachař

Tockij: Vladislav Beneš

Jepančinová: Alena Štréblová

Aglaja: Jindřiška Dudziaková

Alexandra: Pavla Beretová

Varja: Jana Stryková

Pticyn: Radúz Mácha

Ferdyščenko: Filip Rajmont

Ivolgin: Ondřej Pavelka

Ivolginová: Lucie Juřičková

Darja: Magdaléna Borová

Kolja: Josef Grec, dětská role 

Malá Nastasja: Matylda Skramuská, dětská role

Dramaturgyně Ilona Smejkalová o vzniku filmu 

Když v březnu 2020 začal nouzový stav a uzavřela se poprvé divadla – tedy i Činohra Národního divadla – byl to pro celý tým právě připravované inscenace Idiota zvláštní pocit – vše se totiž událo pouhé čtyři dny před zahajovací zkouškou. Ta se samozřejmě zrušila, jakožto i plánovaná červnová premiéra. Nakonec byl před prázdninami Idiot přece jenom rozezkoušen, pokračovalo se v srpnu, září a říjnu, premiéra byla naplánována na listopad a… nastal další nouzový stav. Tehdy vyvstala otázka, co dál. Nebylo to úplně jednoduché rozhodování, tím spíš, že se inscenace připravovala pečlivě a dlouho, měla skvělé obsazení – které ovšem fungovalo „tady a teď“ – a speciálně pro divadlo vznikl i nový, velmi současný překlad z pera rusisty a novináře Libora Dvořáka, který aktuálnost Idiota ještě více zdůraznil.

Ústřední postavou je kníže Lev Nikolajevič Myškin, nedoléčený epileptik, jenž se po dlouhé době léčení vrací do Petrohradu. A také do ruské společnosti, v níž je zprvu kvůli své chorobě označován za „idiota“, ale svým chováním velmi rychle dovede předsudky ostatních změnit, a většinou dokonce zcela vyvrátit. S neuvěřitelnou lehkostí, hraničící až se samozřejmostí, dokáže totiž své okolí přesvědčit o prosté čistotě svého charakteru, aniž by si to díky své skromnosti příliš uvědomoval. Tak si postupně získává sympatie a úctu mnoha lidí ze svého okolí, až se sám nakonec stává dalším článkem nemocné společnosti a je jí doslova pohlcen. „Myslím, že nazrál čas, aby se ve společnosti, která je zahlcena hyperkorektností a alibismem, zase objevil hrdina, který dělá, co cítí, a říká, co si myslí,“ vysvětlila režisérka Daniela Špinar důvod, proč se rozhodla Dostojevského nastudovat. Ještě více než téma zneužívání moci a společenské pokrytectví ovšem Danielu Špinar zaujalo téma manipulace v osobní, vztahové rovině.

I proto Daniela Špinar se svým týmem oslovila kameramana Jakuba Jelena, střihače Ondřeje Nuslauera a zvukaře Matěje Matušku a rozhodla se natočit Idiota jako film, dát mu druhý život. Život, který by sice vycházel z divadelního scénáře, přesto se od původně zamýšlené inscenace v mnohém lišil. Protože divadlo, které mělo být ze začátku jen kulisou, se stalo skutečným dějištěm Idiotova příběhu. 

Vše tak začíná i končí za oponou Stavovského divadla, v horečnatém snu úhlavních přátel i soků Myškina a Rogožina. S nimi se noříme do útrob divadla, do střev celého románu. Vstupujeme s kamerou na jeviště, kde se v party stanu odehrávají přípravy na narozeninový večírek Nastasji Filippovny i samotná noční oslava, jejíž přiznanou pompézní dekorací je „mozartovský“ sál divadla. Návštěva knížete Myškina na mejdanu vzdálených příbuzných Jepančinových je najednou opravdovou konfrontací dvou naprosto rozdílných světů. Naopak značně bizarní rodinka Ivolginových získala svůj „přijímací salón“ ve stísněném divadelním zákulisí, na tzv. náměstíčku před maskérnou, v intimním zázemí divadla. Na místě, které se běžně návštěvám neukazuje, jen těm skutečně blízkým. Už tak dost podivný prostor, který se kdysi stal i svérázným muzeem Činohry a pamatuje mnohé popremiérové večírky, byl scénograficky dozdoben různými artefakty, jež pocit propadnutí do času postsovětské reality ještě posílily. Jednotlivé, často skutečně miniaturní herecké šatny, se staly temnými a tajemnými pokojíčky Ivolginových podnájemníků, další scény se zase natáčely v labyrintu divadelních chodeb.

Drobné jednotlivosti covidové doby se propsaly do tváří všech aktérů a tragikomické podtóny lockdownu se otiskly do filmu jako určitý dokument předminulého i minulého roku. Svět divadla, který je v podstatě světem sám pro sebe, se tak definitivně propojil s příběhem Idiota. Film vznikl i jako přiznaná pocta Stavovskému divadlu. Tajemnému místu, které nás vždy na začátku sezony, ještě docela čerstvé a odpočaté, vcucne a s koncem června, trochu použité a poničené, vyplivne. Stejně jako Petrohrad vcucl, semlel a vyplivl Lva Nikolajeviče Myškina, ideálně krásného člověka, upřímného, až dětsky důvěřivého. Muže, který i na filmovém plátně stále doufá a miluje.

www.narodni-divadlo.cz
www.facebook.com/cinohrand