DREAMING WALLS: HOTEL CHELSEA V ČESKÝCH KINECH

Do kin vstoupí dokument o legendárním newyorském uměleckém hotelu Chelsea, který býval v 60. letech minulého století útočištěm nejslavnějších undergroundových umělců své doby. Stopy tu zanechala Patti Smith, Janis Joplin, Jim Morrison, Dylan Thomas, Allen Ginsberg, Bob Dylan nebo Jimi Hendrix.  O nich ale tento film není…

POHLCUJÍCÍ ATMOSFÉRA STARÉHO SVĚTA

Temně poetický film s pohlcující atmosférou zachycuje možná jejich stíny, především je ale melancholickým portrétem fascinujícího, umírajícího ducha samotného hotelu, jehož udržují při životě jeho současní obyvatelé. 

Svérázné postavičky roztodivných nájemníků – umělců, pamětníků, šílenců a podivínů, kteří odmítli opustit hotel během jeho téměř desetileté rekonstrukce do podoby fádního „trendy“ místa. Díky nim zůstal Chelsea hotel ještě chvíli zachovaný jako svébytný organismus, v němž stále přežívají sny, přestože jeho zdi už trochu páchnou hnilobou a něco nového se z něj teprve rodí…

JOSEF RAUVOLF O FENOMÉNU HOTELU CHELSEA

„New York je město plné protikladů a extrémů – místem, kde se setkávaly, je hotel Chelsea. Stojí na 23. ulici již téměř sto čtyřicet let a za tu dobu prošli jeho pokoji ti největší excentrici, jací již tak divoký New York navštívili. A ne náhodou mezi nimi nezřídka byly i pozdější hvězdy uměleckého nebe,“ říká publicista a překladatel Josef Rauvolf. 

„Již samotný výčet jmen osobností, které hotel Chelsea navštívily, se dá číst jako „kdo je kdo“ v dějinách amerického výtvarného umění, hudby, filmu a literatury, může se ovšem také číst jako seznam lidí, kteří vedli náležitě divoké a nekonformní životy a rozhodně nezapadali do běžných představ o spořádaném občanovi – a to i ve velice tolerantním New Yorku. A jistě i proto, nejen díky jeho jedinečné architektuře, jej newyorská radnice zapsala jako první budovu do seznamu kulturních a historických památek. Nápad postavit velkou budovu, jež by patřila bytovému družstvu nájemníků, vznikl v roce 1883, o rok později zde již bydleli umělci, spisovatelé, herci i dramatici. V roce 1905 ale čtvrť plnou divadel, kabaretů a bohémského života postihla krize a z velké „komuny“ se stal běžný hotel. Tím ovšem začala ta pravá historie hotelu Chelsea – díky nízkým nájmům nabízel dlouhodobé útočiště přepestré klientele námořníků, lidem od cirkusu, úředníkům i chudým umělcům, jako byl třeba slavný autor humoristických povídek O. Henry. Ten se zde údajně skrýval před početnými věřiteli a pobyt si zpestřoval bohatýrským popíjením whisky, stejně jako další zdejší nájemník, klasik americké literatury Thomas Wolfe, autor románu K domovu pohleď, anděli, který výrazně ovlivnil například Jacka Kerouaca. 

Bydlela tu snad každá slavná kapela, která město navštívila. A některé docela dlouho. Je celkem logické, že právě v hotelu Chelsea vyspával své kocoviny i básník a spisovatel Charles Bukowski. Ten se do hotelu příznačně zapsal jen v ponožkách, boty totiž zcela opilý nechal někde cestou.“

Kompletní text Josefa Rauvolfa o hotelu Chelsea najdete na webu www.artcam.cz

Dreaming Walls: Hotel Chelsea | Artcam Films

www.facebook.com/ArtcamFilms